|
 František Hrubín
(17.9.1910-1.3.1971)
"Zpíváno z dálky" -
Včelí plást
-
Cestou k řece
- Verše druhovi z dětství
- S dívkou u podlešanské studánky
Životopis: "Romance pro básníka..."
František Hrubín,
český básník, tvůrce milostné a přírodní lyriky, autor veršů a pohádek
pro děti, dramatik, prozaik a překladatel, přichází na svět 17. září
roku 1910 v Praze v rodině stavitele.
Za první světové
války žije rodina Hrubínových u Hrubínova dědečka v Lešanech v
Posázaví. František zde vychodí obecnou školu a jako dospělý se
sem pak bude vracet po celý život, posázavská krajina výrazně
ovlivní celé jeho básnické a prozaické dílo.
Gymnázium studuje
Hrubín již v Praze, maturuje v roce 1932. Poté studuje na pedagogické
a filosofické fakultě Univerzity Karlovy, ani jednu fakultu ale
nedokončí.
Od roku 1934
pracuje Hrubín jako knihovník - při svém zaměstnání se věnuje zároveň
psaní poezie: je básnickým žákem a přítelem J. Hory a F. Halase,
přátelí se též s J. Seifertem, B. Mathesiem, J. Zahradníčkem a dalšími
literáty.
V roce 1939 se
František Hrubín žení, narození dcery a syna je pak pro něj jedním z
mnoha podnětů pro psaní veršů a próz (především pak pohádek) pro děti.
Po druhé světové
válce pracuje Hrubín krátce na ministerstvu informací, od roku 1946 je
pak spisovatelem z povolání. Z Hrubínovy iniciativy vzniká legendární
časopis pro nejmenší "Mateřídouška" (v letech 1945-1950 jej Hrubín
spolurediguje) a časopis o dětské literatuře "Zlatý máj".
V padesátých
letech Hrubín často pobývá v jižních Čechách, v Chlumu u Třeboně,
jihočeská krajina se mu stává významným zdrojem inspirace.
V roce 1956 na II.
sjezdu Svazu československých spisovatelů vystoupí Hrubín společně s
J. Seifertem s ostrou a otevřenou kritikou poúnorové kulturní politiky
v Československu.
Verše začíná
Hrubín psát ještě jako student gymnázia, do literatury pak vstupuje
pod patronací J. Hory a F. Halase, od svých prvních, již lidsky a
umělecky vyzrálých, sbírek "Zpíváno z dálky" (1933) a "Krásná
po chudobě" (1935) je Hrubín básníkem milostné a přírodní lyriky -
jambický rytmus, pravidelný rým, časté čtyřveršové strofy,
zvukomalebnost a metafory dávají jeho poezii mámivou melodičnost,
vedle obrazů milování, řeky, letních nocí a křídel se objevují přitom
v Hrubínově poezii již od počátku motivy zmaru a smrti.
Obraz mrtvé
milenky, mající svůj předobraz v autorově skutečné životní zkušenosti,
je dalším z motivů, které se prolínají Hrubínovou celou tvorbou -
tento motiv pak vyvrcholí v Hrubínově básnické skladbě "Romance pro
křídlovku" (1962).
Od
konce třicátých let začíná Hrubínova tvorba měnit - lyrická melodie
prvních sbírek mizí, sílí naopak nadosobní tón, posázavská scenérie
se stává krajinou rodu, Hrubín se v čase národního ohrožení
nacistickým Německem přiklání svojí tvorbou ke tradičním hodnotám a
jistotám. V této době má Hrubín nejblíže asi k J. Zahradníčkovi, je
stejně jako on považován za autora spirituálního směru - sbírka
"Včelí plást" (1940) obsahuje několik básní-modliteb a dva cykly
patnácti sonetů. První cyklus je tzv. znělkový věnec,
druhý pak Hrubín věnuje památce svého
lešanského dědečka.
Křesťanská
symbolika Hrubínových veršů nabývá ještě za války výrazných sociálních
rysů ve sbírce "Mávnutí křídel" (1944).
Za války píše
Hrubín i první básně pro děti, v roce 1943 vychází Hrubínova sbírka
poezie pro děti "Říkejte si se mnou" - tato sbírka je předzvěstí mnoha
a mnoha dalších básní, říkanek, pohádek (např. "Špalíček pohádek" z
roku 1957 s ilustracemi J. Trnky) atd., Hrubín vytváří svými spontánně
hravými a přitom srozumitelnými texty novou kapitolu české dětské
literatury.
Po skončení druhé
světové války vydává Hrubín nejprve verše s výrazným občanským
podtextem, verše, které píše již od dob bitvy u Stalingradu - sbírka
"Jobova noc" (1945) zobrazuje boj člověka o nový společenský řád.
Brzy se ale Hrubín
vrací ke svým tématům - přírodě, lásce a smrti - ve sbírce "Nesmírný
krásný život" (1947). V této sbírce se mění forma Hrubínových veršů -
ubývá melodičnosti, pravidelné strofy střídají nepravidelné. K této, i
k následující knize, "Hirošimě", vytvoří obálky F. Hudeček, malíř ze
Skupiny 42. To jen zvýrazňuje Hrubínovu již dřívější blízkost a
sepjatost s touto skupinou.
Obraz nového
poválečného ohrožení světa pak Hrubín zobrazuje ve své "Hirošimě"
(1948) - Hrubín se zde obrací od prostředí venkova k velkoměstu,
typické je i jakoby "filmové" prolínání různých záběrů (pozdní chodec,
nemocné dítě, milující se manželé...). Hirošima je ale podrobena
komunistickou kulturní mocí ostré ideologické kritice, několik
příštích let bude Hrubín smět publikovat pouze básně pro děti a
překlady (je vynikajícím překladatelem P. Verleina a A. Rimbauda a
staré čínské poezie).
O tomto tíživém
životním období pak Hrubín píše v první části své sbírky "Můj zpěv"
(1956) a též v již dříve napsané básni "Proměna" (vychází 1957).
V závěrečném
tvůrčím období (od konce padesátých let) se Hrubín častěji než k
poezii obrací k próze a dramatu - vzpomínková básnická próza "U stolu"
(1958) v jediném odpoledni zachycuje celý svět Hrubínova dětství na
venkově, z tohoto období pocházejí též Hrubínovy lyrické divadelní hry
"Srpnová neděle" (1958) a "Křišťálová noc" (1961).
V roce 1964 pak
vychází poslední rozsáhlejší Hrubínovo prozaické dílo, složitě
komponovaná "Zlatá reneta" (1964).
Hrubínovo dílo vrcholí opět v poezii - v roce 1962 vychází Hrubínova
slavná "Romance pro křídlovku", kde se střetávají všechny hlavní
motivy Hrubínovy tvorby: první velká láska i milenčina smrt, paměť
rodu (dědeček a jeho umírání), otec, vypravěč a jeho děti,
posázavská krajina jako zrcadlo lidského
osudu i vesmírného proudění života.
Na konci svého
života ještě Hrubín dokončí básně "Černá denice" (1968) a "Lešanské
jesličky" (1970).
1. března roku 1971 František Hrubín
v Českých Budějovicích umírá.
|